Co se mi tu teda tak zalíbilo?
1. 12. 2014
Co mi bude chybět?
S přibližujícím se datem odjezdu se mi hlavou honí různé myšlenky. Všichni se mě ptají, jak se těším domů a že se určitě musím těšit a.. už se mě na to, prosím, neptejte, dík :) Jsou věci, které mi tu přirostly k srdci a vlastně nevím, jestli byl úplně dobrý nápad sem odjet, když se ve mně odedávna pere část, která by chtěla být venku a svobodnější a ta, která mi říká, že bych měla mít aspoň nějaký základy a pevnej bod. A ani náhodou jsem nestihla všechno, co bych chtěla.
Co se mi tu teda tak zalíbilo?
Co se mi tu teda tak zalíbilo?
24. 11. 2014
O polární záři
Sice tu sníh (už zase) nemáme, ale dny se krátí naprosto neúprosně. To má jednu výhodu - na východ slunce si můžete klidně přispat, dneska byl v 10:15 (cca). Jezdit někam na výlety se moc nevyplatí, protože toho moc nestihnete, dneska zapadalo slunce v 15:35 (cca). Teda, to by dneska muselo nějaký svítit, no.
Co jsme ale začali podnikat - a dost tomu napomáhá, že má Daniele vlastní auto, je noční lov polárních září. Když je jasná obloha, je skoro téměř jistý, že nějakou uvidíte, třeba slabou, ale uvidíte. Větším problémem se tak stávají mraky. V posledních 5 dnech jsme tu měli štěstí, obloha byla převážně jasná a my se mohli těšit z přírodní show. Často je polární záře vidět jen jako rozmazaná šmouha na obloze, co vypadá jako obří mrak.. teprve delší expozice většinou odhalí, co to je.
 |
| Z posledního lovu |
Co jsme ale začali podnikat - a dost tomu napomáhá, že má Daniele vlastní auto, je noční lov polárních září. Když je jasná obloha, je skoro téměř jistý, že nějakou uvidíte, třeba slabou, ale uvidíte. Větším problémem se tak stávají mraky. V posledních 5 dnech jsme tu měli štěstí, obloha byla převážně jasná a my se mohli těšit z přírodní show. Často je polární záře vidět jen jako rozmazaná šmouha na obloze, co vypadá jako obří mrak.. teprve delší expozice většinou odhalí, co to je.
17. 11. 2014
O koních
Jsou věci, které jsou pro Island typické - krajina, kterou známe z fotek. Ryby, jejich všudypřítomný smrad v některých menších městech a rybí speciality (třeba hákarl). Ovce, který najdete na těch nejnemožnějších místech a divíte se, jak se tam proboha dostaly. No a koně. To, co vypadá na první pohled jako poník v mnoha barvách, je ve skutečnosti kůň, kterej toho zvládne víc než spousta normálních koní z Evropy. Čím víc o nich zjišťuju, tím větší mají můj obdiv nejen pro jejich sílu a živost, ale taky klidnou povahu a neuvěřitelnou inteligenci.
18. 10. 2014
Dettifoss
To je vodopád. Bystré hlavičky si jistě všimnou, jak se islandsky řekne vodopád. "Detti" znamená pád. Padající vodopád. No, když myslíte...
Den jsme začali cestou do Húsavíku. Druhé největší město tady na severu a je toho v něm trochu víc, než v sousedním Dalvíku. Velrybí muzeum, fakt dobrý fish and chips a vcelku hezký přístav s horama v pozadí. Určitě tam toho je víc, ale tohle je všechno, co si momentálně pamatuju. Tak aspoň nějaký fotky. Sice jen z přístavu, ale...
Den jsme začali cestou do Húsavíku. Druhé největší město tady na severu a je toho v něm trochu víc, než v sousedním Dalvíku. Velrybí muzeum, fakt dobrý fish and chips a vcelku hezký přístav s horama v pozadí. Určitě tam toho je víc, ale tohle je všechno, co si momentálně pamatuju. Tak aspoň nějaký fotky. Sice jen z přístavu, ale...
17. 10. 2014
Mývatn
Mývatn je jezero tady u nás na severu, 100 km východně od Akureyri. Najdete okolo něj pár zajímavostí, takže nakonec je to vždycky výlet na celý den.. pokud počítáte i koupel v místních lázních.
Nebyla jsem tu poprvé, ani podruhé, ale potřetí. Dvakrát za krásného slunečného počasí, jednou na přelomu podzimu a zimy, rozuměj teď. Počasí slunečné nebylo ani omylem, ale došli jsme poznání, že na Mývatnu prostě neexistuje špatný počasí. A jestli jo, tak se před ním můžete schovat do tý teplý vody, žejo.
Když to vezmeme po jižní straně směrem na východ, tak je pořadí následující:
Nebyla jsem tu poprvé, ani podruhé, ale potřetí. Dvakrát za krásného slunečného počasí, jednou na přelomu podzimu a zimy, rozuměj teď. Počasí slunečné nebylo ani omylem, ale došli jsme poznání, že na Mývatnu prostě neexistuje špatný počasí. A jestli jo, tak se před ním můžete schovat do tý teplý vody, žejo.
Když to vezmeme po jižní straně směrem na východ, tak je pořadí následující:
16. 10. 2014
Tröllaskagi
Název tohohle poloostrova jsem, popravdě, viděla jen na jedné jediné mapě a to u Mandy v pokoji. Strýček Google tvrdí, že je to název správný, tak asi jo.
O co jde? O poloostrov mezi "naším" fjordem a tím vedlejším (Ejayfjördur a Skagafjördur), který se dá celý objet. Největší města jsou Dalvík (kde kromě rybího smradu a ještě víc smrdící velrybí čelisti není nic) a Siglufjördur, kde mají naprosto boží pekárnu a je to taky výchozí místo několika hiků na různé strany. Krásné staré domky tomu navíc dodávají šmrnc.
Zuzce přijela ze Slovenska kamarádka Soňa, tak jsme nabalily auto a vyrazily. První zastávka byl Hofsós se sice malým, ale o to kouzelnějším bazénem.Pak už jsme to šupajdily okolo celého fjordu před právě Siglufjördur a Dalvík do Hjalteyri, kde Zuzka před začátkem školy couchsurfovala. Mj. tu byla taky jedna z největších továren na zpracování sledího oleje a dodneška se tu suší ryby a to včetně slavné místí pochoutky rotten shark.
O co jde? O poloostrov mezi "naším" fjordem a tím vedlejším (Ejayfjördur a Skagafjördur), který se dá celý objet. Největší města jsou Dalvík (kde kromě rybího smradu a ještě víc smrdící velrybí čelisti není nic) a Siglufjördur, kde mají naprosto boží pekárnu a je to taky výchozí místo několika hiků na různé strany. Krásné staré domky tomu navíc dodávají šmrnc.
Zuzce přijela ze Slovenska kamarádka Soňa, tak jsme nabalily auto a vyrazily. První zastávka byl Hofsós se sice malým, ale o to kouzelnějším bazénem.Pak už jsme to šupajdily okolo celého fjordu před právě Siglufjördur a Dalvík do Hjalteyri, kde Zuzka před začátkem školy couchsurfovala. Mj. tu byla taky jedna z největších továren na zpracování sledího oleje a dodneška se tu suší ryby a to včetně slavné místí pochoutky rotten shark.
 |
| Hofsós |
 |
| Hofsós |
 |
| Hofsós |
 |
| Hofsós |
 |
| Siglufjördur |
 |
| Siglufjördur |
 |
| Hjalteyri |
 |
8. 10. 2014
Podzim..
... je tu nádhernej i když stromů je pomálu. Btw, za těma mrakama, ze kterejch kupodivu nic nepadalo, se schovávaj hory.
6. 10. 2014
Kopec na druhé straně fjordu
Ráda bych sem napsala, jak se vlastně jmenuje, ale pravda je taková, že to nevím. Snaha najít jméno vyšla vcelku naprázdno, obzvlášť, když tu nemám pořádnou mapu ;) Na ten kopec ale koukám každý den z okna pokoje a tak mě řádně dráždil už přes měsíc.
Každopádně - vzali jsme s Ondrou kola a vyjeli. 15 minut směrem na Mývatn, za mostem doprava a pak doleva a doleva zatáčkou nahoru. Po krátké chvíli, kdy jsme čekali, že to nahoru vezmeme freestyle nás čekalo překvapení - ona tam vedla turistická značená cesta! Značená znamená v místní řeči to, že hledáte žlutý tyčky, ale i to je výraznej pokrok oproti nedávnému "hledejte ovčí stezku a tou běžte dolů do údolí". Jenže tam stejně jiná možnost nebyla.
Cestou nahoru jsme často zastavovali kvůli jedinému důvodu - mrakům. Přicestovaly sem znečištěné mraky z erupce. To oranžový tam samozřejmě nemá být a slunce na nás svítilo úplně, ale úplně červeně. Co v nich bylo, se taky snažím zjistit.. marně. Jestli to někdo tušíte, tak mi, prosím, dejte vědět. Díky! :)
Díky výhledům a fotožním hodnotím pěti fjordíčkama z pěti a tentokrát radši nechám mluvit fotky.
Každopádně - vzali jsme s Ondrou kola a vyjeli. 15 minut směrem na Mývatn, za mostem doprava a pak doleva a doleva zatáčkou nahoru. Po krátké chvíli, kdy jsme čekali, že to nahoru vezmeme freestyle nás čekalo překvapení - ona tam vedla turistická značená cesta! Značená znamená v místní řeči to, že hledáte žlutý tyčky, ale i to je výraznej pokrok oproti nedávnému "hledejte ovčí stezku a tou běžte dolů do údolí". Jenže tam stejně jiná možnost nebyla.
Cestou nahoru jsme často zastavovali kvůli jedinému důvodu - mrakům. Přicestovaly sem znečištěné mraky z erupce. To oranžový tam samozřejmě nemá být a slunce na nás svítilo úplně, ale úplně červeně. Co v nich bylo, se taky snažím zjistit.. marně. Jestli to někdo tušíte, tak mi, prosím, dejte vědět. Díky! :)
Díky výhledům a fotožním hodnotím pěti fjordíčkama z pěti a tentokrát radši nechám mluvit fotky.
 |
| fotil Ondra.. ale to je asi jasný :) |
 |
| fotil Ondra |
1. 10. 2014
Západní fjordy
Západní fjordy jsou ten ošklivý výběžek na kraji Islandu a jsou spolu s východním pobřežím a malou částí severu geologicky nejstarší část Islandu a jsou ke zbytku ostrova připojeny "jen" pevninskou šíjí. Mapička zde:
No ale teď už k výletu samotnému. Na naše poměry to byl výlet drahý, krátký a viděly jsme toho poměrně málo. Na druhou stranu jsme toho vlastně viděly vcelku dost, užily si nemálo radosti a sluníčka a dlouhý to bylo tak akorát.
23. 9. 2014
Lambi
Ne, tohle není toaletní článek. I když...
Trávit čas v zemi, kam většina turistů jezdí za pěší turistikou a krásami přírody s sebou nese jednu výhodu - máte všude okolo nádherný hory a otevřenou učebnici geologie. No a když tu ten čas trávíte s lidma více či méně dobrodružné povahy, tak si pište, že z toho každej víkend něco bude. A taky že jo.
19. 9. 2014
O Akureyri
Když jsem ještě před odjezdem někomu sdělila, že jedu na pár měsíců na Island, potenciální rozhovor měl tři různé průběhy:
1. "Na Islandu je vysoká škola?"
Prosím, toto nemám nikomu za zlé. Na Islandu žije 320 000 lidí a vysoká škola tu není jen jedna, ale dokonce čtyří (plus umělecká akademie a další jednostranně zaměřené školy). Na tak malý ostrov je to vcelku překvapivé, sjíždějí se sem ale studenti z celého světa nejen v rámci výměnných pobytů. V Akureyri je jen jedna, dá se na ní, jako na jediné, studovat polární právo.
2. "Do Reykjavíku?"
Ne, do města úplně na severu, má 17 000 obyvatel. Následovalo kroucení očima, zvídavé dotazy a tak. Do Reykjavíku jsem, upřímně řečeno, nechtěla. Ani nebyl v nabídce, naštěstí.
3. "Kam?"
Tento dotaz většinou vycházel z úst těch, kteří Island navštívili. Pražáci mě litovali, nepražští ani tak ne.
Začneme ale fakty: Akureyri je město na severu, leží na konci nejdelšího fjordu na Islandu - Eyjafjörduru (Fjord ostrovů). Má cca 17 000 obyvatel a je to buď druhé nebo až čtvrté nějvětší město na Islandu, záleží na pohledu na okolí Reykjavíku a jak velkou oblast ještě počítáme jako Reykjavík. Bez nejmenší pochyby je to největší město v severní části ostrova, proto se mu taky přezdívá "Hlavní město severu".
To, že je to největší město na této části, je vcelku hodně znát. Dvě kina, vcelku velká nemocnice (jo, i tam už jsem se stihla podívat), nemálo barů, pořád nějaká kultura, obří hudební škola, zimní stadion, několik obchodů. A vysoká škola se 1700 studenty.
Přiznávám, měla jsem obavy. A přiznávám, že jsem zhýčkaná Prahou. K mému velkému údivu jsem si ale na menší město zvykla velmi rychle. Jestli mi tu bude něco městského chybět, to se teprve uvidí.
Většinu informací si můžete vygooglit, tak je asi zbytečný to sem psát. Co mě ale baví je to, že tu je hezky. Na Island vlastně až moc hezky a podle místních je tu trvale lepší počasí než v Reykjavíku. To sice nemůžu moc porovnat, potože v Reykjavíku jsem letos strávila všehovšudy čtyři dny, ale docela tomu věřím. Oficiální data tvrdí, je tu hodně zataženo a průměrně jen 1047 hodin slunečního svitu ročně, ale... ale fouká tu vítr od jihu z vysočiny uprosřed ostrova a mraky odhání pryč. Taky je tu hodně teplo na to, že jsme tak 100 km od polárního kruhu - průměrná teplota je 6,7°C (Praha 14°C, prosím pěkně).
Když ještě byla turistická sezona (v plném proudu), celé město žilo. Napomohl tomu i Akureyri festival, kdy na hlavní křižovatce v centru postavili velkou stage a hráli a hráli... až do 11 do večera. Pak se skoro všichni místí odebrali ke kostelu zapálit svíci jako příspěvek na Gazu. Pouštěli k tomu příjemnou hudbu a vlastně to celý bylo dost dojemný. Po městě byla spousta workshopů, otevřené galerie, výstavy, akce, paráda.
Taky tu mají veřejnou autobusovou dopravu zadarmo. Za předpokladu, že dokážete zjistit, jak se kam dostanete. Jsou tu 4 linky, které jezdí po městě ve tvaru osmiček (cca a každá jezdí jinou, samozřejmě) a uprostřed je zastávka v úplném centru. Zastávky se jmenují nejprve po ulici, po které autobus jede a druhé slovo v názvu zastávky je ulice, která ji kříží (běžný zvyk skoro všude jinde). Takže si představte, že na jedno místo se můžete dostat třeba třema linkama a zastávka má dvě jména podle toho, na které straně ulice je. Google Transport by to podle mě fakt nedal. Jo a už jsem se zmínila, že to jezdí jednou za hodinu, jen ve všední dny a v podstatě jedna jediná linka tu jezdí po osmé večer? Naštěstí bydlím vcelku blízko centru, tak jsem si navykla všude chodit a vůbec mi to nevadí. A i kdyby, město přejdete z jednoho konce na druhý za zhruba 45 minut. Tím autobusem by to trvalo o dost dýl.
Teď už město utichá a stává se dost klidným, ale svoje kouzlo má pořád. Obzvlášť ty srdíčka na semaforech.
1. "Na Islandu je vysoká škola?"
Prosím, toto nemám nikomu za zlé. Na Islandu žije 320 000 lidí a vysoká škola tu není jen jedna, ale dokonce čtyří (plus umělecká akademie a další jednostranně zaměřené školy). Na tak malý ostrov je to vcelku překvapivé, sjíždějí se sem ale studenti z celého světa nejen v rámci výměnných pobytů. V Akureyri je jen jedna, dá se na ní, jako na jediné, studovat polární právo.
2. "Do Reykjavíku?"
Ne, do města úplně na severu, má 17 000 obyvatel. Následovalo kroucení očima, zvídavé dotazy a tak. Do Reykjavíku jsem, upřímně řečeno, nechtěla. Ani nebyl v nabídce, naštěstí.
3. "Kam?"
Tento dotaz většinou vycházel z úst těch, kteří Island navštívili. Pražáci mě litovali, nepražští ani tak ne.
Začneme ale fakty: Akureyri je město na severu, leží na konci nejdelšího fjordu na Islandu - Eyjafjörduru (Fjord ostrovů). Má cca 17 000 obyvatel a je to buď druhé nebo až čtvrté nějvětší město na Islandu, záleží na pohledu na okolí Reykjavíku a jak velkou oblast ještě počítáme jako Reykjavík. Bez nejmenší pochyby je to největší město v severní části ostrova, proto se mu taky přezdívá "Hlavní město severu".
To, že je to největší město na této části, je vcelku hodně znát. Dvě kina, vcelku velká nemocnice (jo, i tam už jsem se stihla podívat), nemálo barů, pořád nějaká kultura, obří hudební škola, zimní stadion, několik obchodů. A vysoká škola se 1700 studenty.
Přiznávám, měla jsem obavy. A přiznávám, že jsem zhýčkaná Prahou. K mému velkému údivu jsem si ale na menší město zvykla velmi rychle. Jestli mi tu bude něco městského chybět, to se teprve uvidí.
 |
| Cesta do školy |
.jpg) |
| Školní dvorek.. v podstatě |
Většinu informací si můžete vygooglit, tak je asi zbytečný to sem psát. Co mě ale baví je to, že tu je hezky. Na Island vlastně až moc hezky a podle místních je tu trvale lepší počasí než v Reykjavíku. To sice nemůžu moc porovnat, potože v Reykjavíku jsem letos strávila všehovšudy čtyři dny, ale docela tomu věřím. Oficiální data tvrdí, je tu hodně zataženo a průměrně jen 1047 hodin slunečního svitu ročně, ale... ale fouká tu vítr od jihu z vysočiny uprosřed ostrova a mraky odhání pryč. Taky je tu hodně teplo na to, že jsme tak 100 km od polárního kruhu - průměrná teplota je 6,7°C (Praha 14°C, prosím pěkně).
Když ještě byla turistická sezona (v plném proudu), celé město žilo. Napomohl tomu i Akureyri festival, kdy na hlavní křižovatce v centru postavili velkou stage a hráli a hráli... až do 11 do večera. Pak se skoro všichni místí odebrali ke kostelu zapálit svíci jako příspěvek na Gazu. Pouštěli k tomu příjemnou hudbu a vlastně to celý bylo dost dojemný. Po městě byla spousta workshopů, otevřené galerie, výstavy, akce, paráda.
Taky tu mají veřejnou autobusovou dopravu zadarmo. Za předpokladu, že dokážete zjistit, jak se kam dostanete. Jsou tu 4 linky, které jezdí po městě ve tvaru osmiček (cca a každá jezdí jinou, samozřejmě) a uprostřed je zastávka v úplném centru. Zastávky se jmenují nejprve po ulici, po které autobus jede a druhé slovo v názvu zastávky je ulice, která ji kříží (běžný zvyk skoro všude jinde). Takže si představte, že na jedno místo se můžete dostat třeba třema linkama a zastávka má dvě jména podle toho, na které straně ulice je. Google Transport by to podle mě fakt nedal. Jo a už jsem se zmínila, že to jezdí jednou za hodinu, jen ve všední dny a v podstatě jedna jediná linka tu jezdí po osmé večer? Naštěstí bydlím vcelku blízko centru, tak jsem si navykla všude chodit a vůbec mi to nevadí. A i kdyby, město přejdete z jednoho konce na druhý za zhruba 45 minut. Tím autobusem by to trvalo o dost dýl.
 |
| Všeříkající obrázek |
Teď už město utichá a stává se dost klidným, ale svoje kouzlo má pořád. Obzvlášť ty srdíčka na semaforech.
17. 9. 2014
Za rybičkama
Za vším hledej ryby.
Nicméně jednou z nesporných výhod studia na tomhle ostrově je to, že tu můžete studovat předmět Islandská příroda, který je určen nám, zahraničním studentům. Většina výuky se samozřejmě točí okolo ryb a my si v rámci kurzu zajeli na výlet doprostřed fjordu. I když to i uprostřed vypadá, jako kdybyste byli už na konci.
Počasí nám na místní poměry pořád přálo - na déšť to jen vypadalo, ale po předchozím měsíci skoro nonstop sluníčka a minima deště to stejně bylo smutný a ušmudlaný počasí. Vyrazili jsme ve vcelku hojném počtu a přesunuli se do vedlejší vísky (rozuměj - byla to asi tak šestá vesnice, celkem 30 minut jízdy, tady je to pořád VEDLE). Většina whale watchingu tu probíhá buď na lodích, které jsou připravené pro turisty, mají příjemné podpalubí, bar, spoustu sedaček a tak.. nebo na malých nafukovacích člunech, které se rychle hýbou a k velrybě lapající na hladině po dechu dojedete v cukuletu.
Takže jsme nasedli na malou rybářskou loď, která mimo rybí sezónu vozí turisty za velrybama. Nebyla ani rychlá ani nijak extra komfortní, ale mělo to něco do sebe. Bonusem byly pruty, na které jsme si pak chytli každý svoji jednu (až tři) tresku. Nám všem je jasný, co máme dnes k večeři.
K samotným velrybám - viděli jsme 1 ks keporkak (pravděpodobně to byla jedna a ta samá celý den) a je to FAKT VELKÝ. Fouká to - nevím, jestli to byl samec nebo samice - vzduch ven docela hlasitě a i přes svoji velikost je to ťuťu. Z vody neskočila, asi jí byla zima (a moc se jí nedivím, nám pak taky). Heh.
No a k tomu rybaření. V zásadě to vypadalo tak, že jsme dostali do ruky prut, spustili háček s kovovou rybičkou až na dno, párkrát s tím trochu zašmrdlali a vytáhli rybu. Mně se povedlo vytáhnout tři naráz na tři háčky a měla jsem takovej hezkej pocit toho, že "ahoj, ty budeš dneska moje večeře". Ryba na odpověď párkrát otevřela tlamu a šupajdila do bedny mezi ostatní úlovky. Zabít bych ji nedokázala, z pohledu na vnitřnosti se mně dělá blivno, ale když to za mě někdo zabijete, tak s váma na ty ryby klidně půjdu.
Na cestu nazpátek se nám lehce rozpršelo, ale co byste čekali, žejo ;)
Dnešní výlet hodnotím pěti ploutvičkama z pěti, počasí už mě náladu nezkazí a vidět velrybu je fakt zážitek. Postávat pár metrů nad palubou houpající se lodi v "koši" taky, večeře byla výborná. Akorát ta hlava by se mně už mohla přestat motat...
Foto zde (pro větší nutno kliknout):
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)