Co mi bude chybět?

S přibližujícím se datem odjezdu se mi hlavou honí různé myšlenky. Všichni se mě ptají, jak se těším domů a že se určitě musím těšit a.. už se mě na to, prosím, neptejte, dík :)  Jsou věci, které mi tu přirostly k srdci a vlastně nevím, jestli byl úplně dobrý nápad sem odjet, když se ve mně odedávna pere část, která by chtěla být venku a svobodnější a ta, která mi říká, že bych měla mít aspoň nějaký základy a pevnej bod. A ani náhodou jsem nestihla všechno, co bych chtěla.
Co se mi tu teda tak zalíbilo?

1. Příroda. Naprosto neoddiskutovatelně. Krásná za každýho počasí, roční i denní doby. Tisíce vodopádů, jezírek, hory. Všude hory. Ne vysoký, ale vzhledem k tomu, že většinou jdete z hodně malý nadmořský výšky, tak jsou vyzývavý. Horký řeky a jezírka. Často se  mě ptali, jestli mi tu nechybí les. Ne, nechybí. Od tý doby, co ho před více jak tisícem let celej vykáceli, už sem prostě nějak.. nepatří.
2. Přístup místních. Zatímco v kontinentální Evropě všichni v srpnu vyšilovali  nad erupcí, tady to bylo v poklidu. Jasně, sledujeme, kde je zrovna znečištění a jestli se něco neděje. Ale když se něco stane, co s tím naděláte? Vůbec, ale vůbec nic, maximálně se můžete schovat domů. Před cestou kontrolujou počasí a když je špatný, tak nejedou. Nejezdí veřejná doprava a ruší dodávky pizzy. Celkově je přístup místních většinou v duchu "ono se to nakonec nějak vyřeší." A taky že jo.
3. Město. Akureyri je malý. Což s sebou přináší spoustu radostí. Celý ho přejdete pěšky zhruba za hodinku (když vezmeme opravdu oba dva konce). Je docela dobře vybavený, i když jsme tu jaksi nenašly, kde by se dala koupit třeba řasenka (srsly) nebo podobný pičičandy. Jeho velikost a poloha ale přináší radost mně nejbližší - odevšad jsou vidět hory. Buď ty nad městem, nebo ty na jižním konci fjordu nebo ty na protější straně fjordu nebo ty na druhý straně v severní půlce fjordu. Když máte štěstí, vidíte je všechny. No a pak taky čerstvej vzduch. Jasně, ta spousta (super)jeepů sice nadělá nějakej smog a bordel, ale všechno to rychle odfoukne.
4. Lidi. To asi nemá cenu rozebírat :)
5. Jídlo. Konkrétně ryby. Když vás třičtvrtěkilová fileta lososa stojí asi tak o 20 Kč víc než stejný množství kuřete.. kupujte si pak to kuře. Ryby mi budou chybět, i ty sušený, po kterejch se můžu utlouct. Taky jsem se tu naučila jíst jehněčí. Haha.
6. Počasí. Místní stále nestálý počasí je pro mě jako dělaný. Z 90 % nesleduju předpovědi, protože pohled z okna je spolehlivější. Relativně studené léto a vcelku teplá zima (na to, jak je to na severu). Značka ideál.
7. Příležitosti. Danielova věta "Iceland gives you the right reason to do anything" naprosto přesně vystihuje moje pocity. Promenádovat se v teplotách pod nulou v bikinách? Jasně! Lítat po městě s foťákem, protože je hezkej východ slunce.. nehledě na to, že jsem před dvouma minutama byla ještě v posteli a jen tak tak si převlíkla kalhoty od pyžama? Jasně! Příkladů je spousta. Nikdy nevíte, kdy bude znovu tak vhodný počasí na cokoli. Berte každou příležitost. Schválně nepíšu hezký, protože i hnusný počasí je tu k něčemu dobrý.
8. Zvířata. Kromě tlustejch koček s rolničkama, který se tu promenujou po městě, jsou to hlavně ovce a koně. Ty velký chlupatý koule na špejlích, co tak hrozně srandovně třepou prdelkama, když je vystrašíte a utíkaj.. a koně, který tu maj samostatnej článek :)
9. Skoro žádnej hmyz. Pro mě země zaslíbená.
10. Bazény. Všude. Teplý. Levný.
11. Vlastně skoro všechno.

Celkově se mi tu vlivem nejen pobytu tady, ale i  účastí na různejch akcích, změnil pohled na polární oblasti, čímž teď myslím Grónsko, sever Severní Ameriky a sever Sibiře. Vždycky to pro mě byla oblast nedostupná a tajemná. Obzvlášť jsem si rozšířila povědomí o Grónsku (protože je blízko) a najednou mi nepřipadá tak vzdálený. Láká mě o to víc, ale musím říct, že žít bych tam nechtěla. Dříve mi vadilo zabíjení tuleňů, velryb a jiných zvířat, ale čím víc jsem toho poznávala, tím víc mi to otevíralo oči a vlastně.. vlastně o nic nejde. Jsou větší problémy, než že si v rybářský vesnici mezi sebe rozdělej ulovenýho narvala nebo ledního medvěda. Tohle je jedna z věcí, za který tu jsem hodně vděčná a doufám, že to jen tak nezapomenu. Taky konečně vím, jak se vyprošťujou lodi ledoborcem :)

Abych to shrnula - rozhodně si dokážu představit tu nějakou dobu žít. Pravda, zimu jsem tu zažila jen náznakem a ze začátku, ale letní a podzimní radosti to prej spolehlivě vyvažujou.