Za rybičkama

Za vším hledej ryby.

Tresky, sledě, velryby, tuňáky, kdovíco ještě. Takového poznání jsem došla, když jsem začala psát bakalářskou práci týkající se finanční krize v roce 2008. Fakt, všechno souvisí s rybama a ve všem mají zaháčkovaný ty svoje ploutvičky, aspoň v počátcích.
Nicméně jednou z nesporných výhod studia na tomhle ostrově je to, že tu můžete studovat předmět Islandská příroda, který je určen nám, zahraničním studentům. Většina výuky se samozřejmě točí okolo ryb a my si v rámci kurzu zajeli na výlet doprostřed fjordu. I když to i uprostřed vypadá, jako kdybyste byli už na konci.
Počasí nám na místní poměry pořád přálo - na déšť to jen vypadalo, ale po předchozím měsíci skoro nonstop sluníčka a minima deště  to stejně bylo smutný a ušmudlaný počasí. Vyrazili jsme ve vcelku hojném počtu a přesunuli se do vedlejší vísky (rozuměj - byla to asi tak šestá vesnice, celkem 30 minut jízdy, tady je to pořád VEDLE). Většina whale watchingu tu probíhá buď na lodích, které jsou připravené pro turisty, mají příjemné podpalubí, bar, spoustu sedaček a tak.. nebo na malých nafukovacích člunech, které se rychle hýbou a k velrybě lapající na hladině po dechu dojedete v cukuletu.
Takže jsme nasedli na malou rybářskou loď, která mimo rybí sezónu vozí turisty za velrybama. Nebyla ani rychlá ani nijak extra komfortní, ale mělo to něco do sebe. Bonusem byly pruty, na které jsme si pak chytli každý svoji jednu (až tři) tresku. Nám všem je jasný, co máme dnes k večeři.
K samotným velrybám - viděli jsme 1 ks keporkak (pravděpodobně to byla jedna a ta samá celý den) a je to FAKT VELKÝ. Fouká to - nevím, jestli to byl samec nebo samice - vzduch ven docela hlasitě a i přes svoji velikost je to ťuťu. Z vody neskočila, asi jí byla zima (a moc se jí nedivím, nám pak taky). Heh.
No a k tomu rybaření. V zásadě to vypadalo tak, že jsme dostali do ruky prut, spustili háček s kovovou rybičkou až na dno, párkrát s tím trochu zašmrdlali a vytáhli rybu. Mně se povedlo vytáhnout tři naráz na tři háčky a měla jsem takovej hezkej pocit toho, že "ahoj, ty budeš dneska moje večeře". Ryba na odpověď párkrát otevřela tlamu a šupajdila do bedny mezi ostatní úlovky. Zabít bych ji nedokázala, z pohledu na vnitřnosti se mně dělá blivno, ale když to za mě někdo zabijete, tak s váma na ty ryby klidně půjdu.
Na cestu nazpátek se nám lehce rozpršelo, ale co byste čekali, žejo ;)
Dnešní výlet hodnotím pěti ploutvičkama z pěti, počasí už mě náladu nezkazí a vidět velrybu je fakt zážitek. Postávat pár metrů nad palubou houpající se lodi v "koši" taky, večeře byla výborná. Akorát ta hlava by se mně už mohla přestat motat...

Foto zde (pro větší nutno kliknout):