O polární záři

Sice tu sníh (už zase) nemáme, ale dny se krátí naprosto neúprosně. To má jednu výhodu - na východ slunce si můžete klidně přispat, dneska byl v 10:15 (cca). Jezdit někam na výlety se moc nevyplatí, protože toho moc nestihnete, dneska zapadalo slunce v 15:35 (cca). Teda, to by dneska muselo nějaký svítit, no.

Z posledního lovu

Co jsme ale začali podnikat - a dost tomu napomáhá, že má Daniele vlastní auto, je noční lov polárních září. Když je jasná obloha, je skoro téměř jistý, že nějakou uvidíte, třeba slabou, ale uvidíte. Větším problémem se tak stávají mraky. V posledních 5 dnech jsme tu měli štěstí, obloha byla převážně jasná a my se mohli těšit z přírodní show. Často je polární záře vidět jen jako rozmazaná šmouha na obloze, co vypadá jako obří mrak.. teprve delší expozice většinou odhalí, co to je.


Samozřejmě první, co mě napadlo je - co to vlastně je? Vypadá to, jako by na vás někdo něco házel nebo něco teklo po atmosféře. A taky že jo. Že jsou na Slunci erupce vlastně pořád a ne jen když máme všichni hromadně blbej den, je známý fakt. S částicema z erupce se potom stane to, že si volně létají vesmírem (řádově 0,1 % rychlosti světla a jmenuje se to sluneční vítr) a když se dostanou do blízkosti planety, tak se jich část odrazí a druhá část je právě magnetismem stažena směrem k Zemi - ve spirálách. Nejen k Zemi, polární záře jsou i na Saturnu a Jupiteru.. Světelný efekt je způsoben reakcí částic s atmosférou. Pokud je záře silnější, je vidět, že se skládá z "jehliček".
Vysvětlení barev je vcelku jednoduché - elektrony, které přiletí ve slunečním větru vyráží elektrony z atomů kyslíku a dusíku v atmosféře. No a při tom se uvolňuje elektromagnetické záření, které vidíme. Z atomů kyslíku zelené a z atomů dusíki červené. Ostatní barvy pak vznikají buď jako kombinace zelené a červené nebo tak :)

Tohle byla první, kterou jsem viděla. Vypadalo to, jak kdybyste stáli pod skleněnou mísou a někdo na vás házel písek. Aneb jak skoro rozbrečet dospělý lidi. zdroj: Ambassador

Kde je najdete? Co se výšky týče, tak nejčastěji okolo 100 km nad povrchem. Vzhledem k povrchu země jsou v oválech/kruzích okolo magnetického pólu země (který je jinde než ten geografický) - zhruba 10-12°, pás je široký 3-6°. Pokud je nějaká magnetická bouře, tak to může výjimečně polární záři zavát i do jižnějších poloh. No a protože magnetcký póly jsou dva, tak ji najdeme jak na severu (aurora borealis), tak na jihu (aurora australis).  V neposledni řadě se dá pozorovat i z vesmíru ;)

Takhle to na severu vypadá, když je docela silná:

zdroj: http://astrobob.areavoices.com/2013/11/09/keep-your-eyes-open-for-aurora-tonight-nov-8-9/

Zeshora. Zdroj: http://www.alexandrosmaragos.com/2011/09/international-space-station-aurora.html

Tady je o tom docela pěkný video, jak vzniká (v angličtině).


The Aurora Borealis from Per Byhring on Vimeo.

No a co si o tom myslely starší generace místních? V Laponsku prý věřili, že to je ocas lišky, která žere světlo. V některých částech Grónska zase, že to jsou duše mrtvých, který hrajou fotbal s lebkama. Místní radži zalézali domů, aby nepřišli o hlavu. V Austrálii to jsou ohně, které si pálí mrtví.

Většina nás, Středoevropanů, na fotky polárních září hledí s posvátnou úctou. Jenže fotky jsou jedna věc - na nich zachytíte často to, co není pouým okem pořádně vidět. Na druhou stranu na fotkách nezachytíte to podstatné, co je na nich nejkouzelnější - tanec. Nejsou to statické obrazy na obloze, ale hýbou se, stáčí do kudrlinek a vlnovek, slábnou a zesilují. A rozhodně to stojí za to vidět. Blbý je, že až do poslední chvíle nevíte, jestli budete mít dneska štěstí. My si tu z toho udělali tak trochu sport s pár jednoduchými pravidly:

1. Když je jasná obloha, nechoď spát před půlnocí
2. Když je jasná obloha, radši nechoď ani do hospody/baru/klubu/kina (a tím jsem vyčerpala všechny místní možnosti)
3. Buď střízlivej.
4. Měj nabitý baterky nejen ve foťáku..
5. ..a nejlíp seď doma připravenej v teplym spodním prádle a zbytkem oblečení připraveným za sebou.

Howgh!

V Hjalteyri