Tentokrát trochu (víc) odbočím z islandského tématu a možná v tom budu někdy pokračovat, páč mi někteří naznačili, že by to nebylo marný. Budiž :)
No, ne vždycky vyjde všechno tak, jak si člověk přeje. Někdy to nevyjde skoro vůbec, ale zato si odvezete mnoho cenných poznatků. My se Sváťou vyjeli na backcountry na kolech. Docela to teď frčí, proto sehnat brašny a tak nebyl problém. Příprava na akci tohoto rozsahu byla víceméně teoretická a plán žádný. Mapy jsme měli a jakýs takýs plán taky - rozuměj přejet od Frenštátu po Radhoštěm až k Břeclavi po česko slovenský hranici po hřebenech, kochat se výhledy na obě strany, spát po lesích, koupat se v potůčkách, lemtat studený pivo a, a to především, si pořádně zajezdit. Každý jsme se na těch 10 dní vešli do 35 litrů, včetně jídla, camelbaku, žabek, plavek, čtečky a osušky :) Jak správně podotkla moje sestřenice, všechno vybavení je super malý, jen ten toaleťák zůstává furt stejně velkej. A měla pravdu :)
Zobrazují se příspěvky se štítkemVýlety. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVýlety. Zobrazit všechny příspěvky
19. 8. 2015
22. 7. 2015
Jak se (ne)vrátit zpět
Jo, byla jsem tam zase (mí přátelé na facebooku jistě ocenili důkladný spam fotkama krásné přírody) a rozhodně ne naposled. Začala jsem tentokrát brát Island jako místo, kde se dají nakalibrovat senzory vnímání světa. Trochu se stydíte zamykat auto, ve kterém necháte kabelku na sedadle a když opouštíte kamarádův dům, tak si nejste jistí, zda schovat klíč pod kámen vedle vchodu není blbý. Když je 13 stupňů, shazujete trika a svetry do tílka a v autě zapínáte klimatizaci. Samozřejmě ne všechno je tak růžový.
Letos jsem se zpět vydala jako improvizovaný průvodce pro skupinku 13 turistů. Plán byl jasný - objet ostrov se zajížďkami, něco málo pochodit, nakouknout na západní fjordy a občas skočit do přírodního bazénku. V zásadě jsme všechny body splnili, jenže. Velká skupina byla občas neuřiditelná (ač jsme se všichni svorně snažili) a hodně rozmanitá. Počasí nám mnoho nepřálo (na severu prý nejhorší léto od roku 1979), což občas vedlo k rozmrzelosti. Island má ale jednu výhodu - ať jedete kamkoli a ať je jakékoli počasí, vždycky je to tam hezký. A když hodně fouká, aspoň nejsou mouchy a z rybářských vesniček se vytratí pach rybiny.
Příroda (alespoň to, co jsem už viděla) už na mě nemá takový ten wow efekt, ale cítím k ní mnohem větší respekt a po různých zkušenostech si uvědomuju, že má tu největší moc. Špatné počasí nevnímám rozmrzele, ale jako něco, co se za chvíli stejně změní. Dokážu lidi, kteří tam jsou poprvé, navést na věci, které stojí za to vidět, byť se za tím táhnete 80 km zajížďkou po špatné cestě. Vím, co nakoupit, kam zajít. Vím, že mít dobrý stan, který zvládnete postavit i v silném větru, je skoro nezbytnost. Taky to, že rukavice, čepice a péřovka nebo lopapeysa by měly mít místo v tašce i v létě, stejně jako teplý spacák. A řeknu vám, není to vůbec špatný.
Chcete to se mnou ještě někdo objet? Nebo jet v zimě na lyže? Pozorovat polární záře? V létě na mtb? Příště budu mít nejspíš k dispozici rovnou dodávku... :)
Fotky budou někdy přibývat na http://zuzkah.com/last-work
Letos jsem se zpět vydala jako improvizovaný průvodce pro skupinku 13 turistů. Plán byl jasný - objet ostrov se zajížďkami, něco málo pochodit, nakouknout na západní fjordy a občas skočit do přírodního bazénku. V zásadě jsme všechny body splnili, jenže. Velká skupina byla občas neuřiditelná (ač jsme se všichni svorně snažili) a hodně rozmanitá. Počasí nám mnoho nepřálo (na severu prý nejhorší léto od roku 1979), což občas vedlo k rozmrzelosti. Island má ale jednu výhodu - ať jedete kamkoli a ať je jakékoli počasí, vždycky je to tam hezký. A když hodně fouká, aspoň nejsou mouchy a z rybářských vesniček se vytratí pach rybiny.
Příroda (alespoň to, co jsem už viděla) už na mě nemá takový ten wow efekt, ale cítím k ní mnohem větší respekt a po různých zkušenostech si uvědomuju, že má tu největší moc. Špatné počasí nevnímám rozmrzele, ale jako něco, co se za chvíli stejně změní. Dokážu lidi, kteří tam jsou poprvé, navést na věci, které stojí za to vidět, byť se za tím táhnete 80 km zajížďkou po špatné cestě. Vím, co nakoupit, kam zajít. Vím, že mít dobrý stan, který zvládnete postavit i v silném větru, je skoro nezbytnost. Taky to, že rukavice, čepice a péřovka nebo lopapeysa by měly mít místo v tašce i v létě, stejně jako teplý spacák. A řeknu vám, není to vůbec špatný.
Chcete to se mnou ještě někdo objet? Nebo jet v zimě na lyže? Pozorovat polární záře? V létě na mtb? Příště budu mít nejspíš k dispozici rovnou dodávku... :)
Fotky budou někdy přibývat na http://zuzkah.com/last-work
18. 10. 2014
Dettifoss
To je vodopád. Bystré hlavičky si jistě všimnou, jak se islandsky řekne vodopád. "Detti" znamená pád. Padající vodopád. No, když myslíte...
Den jsme začali cestou do Húsavíku. Druhé největší město tady na severu a je toho v něm trochu víc, než v sousedním Dalvíku. Velrybí muzeum, fakt dobrý fish and chips a vcelku hezký přístav s horama v pozadí. Určitě tam toho je víc, ale tohle je všechno, co si momentálně pamatuju. Tak aspoň nějaký fotky. Sice jen z přístavu, ale...
Den jsme začali cestou do Húsavíku. Druhé největší město tady na severu a je toho v něm trochu víc, než v sousedním Dalvíku. Velrybí muzeum, fakt dobrý fish and chips a vcelku hezký přístav s horama v pozadí. Určitě tam toho je víc, ale tohle je všechno, co si momentálně pamatuju. Tak aspoň nějaký fotky. Sice jen z přístavu, ale...
17. 10. 2014
Mývatn
Mývatn je jezero tady u nás na severu, 100 km východně od Akureyri. Najdete okolo něj pár zajímavostí, takže nakonec je to vždycky výlet na celý den.. pokud počítáte i koupel v místních lázních.
Nebyla jsem tu poprvé, ani podruhé, ale potřetí. Dvakrát za krásného slunečného počasí, jednou na přelomu podzimu a zimy, rozuměj teď. Počasí slunečné nebylo ani omylem, ale došli jsme poznání, že na Mývatnu prostě neexistuje špatný počasí. A jestli jo, tak se před ním můžete schovat do tý teplý vody, žejo.
Když to vezmeme po jižní straně směrem na východ, tak je pořadí následující:
Nebyla jsem tu poprvé, ani podruhé, ale potřetí. Dvakrát za krásného slunečného počasí, jednou na přelomu podzimu a zimy, rozuměj teď. Počasí slunečné nebylo ani omylem, ale došli jsme poznání, že na Mývatnu prostě neexistuje špatný počasí. A jestli jo, tak se před ním můžete schovat do tý teplý vody, žejo.
Když to vezmeme po jižní straně směrem na východ, tak je pořadí následující:
16. 10. 2014
Tröllaskagi
Název tohohle poloostrova jsem, popravdě, viděla jen na jedné jediné mapě a to u Mandy v pokoji. Strýček Google tvrdí, že je to název správný, tak asi jo.
O co jde? O poloostrov mezi "naším" fjordem a tím vedlejším (Ejayfjördur a Skagafjördur), který se dá celý objet. Největší města jsou Dalvík (kde kromě rybího smradu a ještě víc smrdící velrybí čelisti není nic) a Siglufjördur, kde mají naprosto boží pekárnu a je to taky výchozí místo několika hiků na různé strany. Krásné staré domky tomu navíc dodávají šmrnc.
Zuzce přijela ze Slovenska kamarádka Soňa, tak jsme nabalily auto a vyrazily. První zastávka byl Hofsós se sice malým, ale o to kouzelnějším bazénem.Pak už jsme to šupajdily okolo celého fjordu před právě Siglufjördur a Dalvík do Hjalteyri, kde Zuzka před začátkem školy couchsurfovala. Mj. tu byla taky jedna z největších továren na zpracování sledího oleje a dodneška se tu suší ryby a to včetně slavné místí pochoutky rotten shark.
O co jde? O poloostrov mezi "naším" fjordem a tím vedlejším (Ejayfjördur a Skagafjördur), který se dá celý objet. Největší města jsou Dalvík (kde kromě rybího smradu a ještě víc smrdící velrybí čelisti není nic) a Siglufjördur, kde mají naprosto boží pekárnu a je to taky výchozí místo několika hiků na různé strany. Krásné staré domky tomu navíc dodávají šmrnc.
Zuzce přijela ze Slovenska kamarádka Soňa, tak jsme nabalily auto a vyrazily. První zastávka byl Hofsós se sice malým, ale o to kouzelnějším bazénem.Pak už jsme to šupajdily okolo celého fjordu před právě Siglufjördur a Dalvík do Hjalteyri, kde Zuzka před začátkem školy couchsurfovala. Mj. tu byla taky jedna z největších továren na zpracování sledího oleje a dodneška se tu suší ryby a to včetně slavné místí pochoutky rotten shark.
![]() |
| Hofsós |
![]() |
| Hofsós |
![]() |
| Hofsós |
![]() |
| Hofsós |
![]() |
| Siglufjördur |
![]() |
| Siglufjördur |
![]() |
| Hjalteyri |
![]() |
6. 10. 2014
Kopec na druhé straně fjordu
Ráda bych sem napsala, jak se vlastně jmenuje, ale pravda je taková, že to nevím. Snaha najít jméno vyšla vcelku naprázdno, obzvlášť, když tu nemám pořádnou mapu ;) Na ten kopec ale koukám každý den z okna pokoje a tak mě řádně dráždil už přes měsíc.
Každopádně - vzali jsme s Ondrou kola a vyjeli. 15 minut směrem na Mývatn, za mostem doprava a pak doleva a doleva zatáčkou nahoru. Po krátké chvíli, kdy jsme čekali, že to nahoru vezmeme freestyle nás čekalo překvapení - ona tam vedla turistická značená cesta! Značená znamená v místní řeči to, že hledáte žlutý tyčky, ale i to je výraznej pokrok oproti nedávnému "hledejte ovčí stezku a tou běžte dolů do údolí". Jenže tam stejně jiná možnost nebyla.
Cestou nahoru jsme často zastavovali kvůli jedinému důvodu - mrakům. Přicestovaly sem znečištěné mraky z erupce. To oranžový tam samozřejmě nemá být a slunce na nás svítilo úplně, ale úplně červeně. Co v nich bylo, se taky snažím zjistit.. marně. Jestli to někdo tušíte, tak mi, prosím, dejte vědět. Díky! :)
Díky výhledům a fotožním hodnotím pěti fjordíčkama z pěti a tentokrát radši nechám mluvit fotky.
Každopádně - vzali jsme s Ondrou kola a vyjeli. 15 minut směrem na Mývatn, za mostem doprava a pak doleva a doleva zatáčkou nahoru. Po krátké chvíli, kdy jsme čekali, že to nahoru vezmeme freestyle nás čekalo překvapení - ona tam vedla turistická značená cesta! Značená znamená v místní řeči to, že hledáte žlutý tyčky, ale i to je výraznej pokrok oproti nedávnému "hledejte ovčí stezku a tou běžte dolů do údolí". Jenže tam stejně jiná možnost nebyla.
Cestou nahoru jsme často zastavovali kvůli jedinému důvodu - mrakům. Přicestovaly sem znečištěné mraky z erupce. To oranžový tam samozřejmě nemá být a slunce na nás svítilo úplně, ale úplně červeně. Co v nich bylo, se taky snažím zjistit.. marně. Jestli to někdo tušíte, tak mi, prosím, dejte vědět. Díky! :)
Díky výhledům a fotožním hodnotím pěti fjordíčkama z pěti a tentokrát radši nechám mluvit fotky.
| fotil Ondra.. ale to je asi jasný :) |
| fotil Ondra |
1. 10. 2014
Západní fjordy
Západní fjordy jsou ten ošklivý výběžek na kraji Islandu a jsou spolu s východním pobřežím a malou částí severu geologicky nejstarší část Islandu a jsou ke zbytku ostrova připojeny "jen" pevninskou šíjí. Mapička zde:
No ale teď už k výletu samotnému. Na naše poměry to byl výlet drahý, krátký a viděly jsme toho poměrně málo. Na druhou stranu jsme toho vlastně viděly vcelku dost, užily si nemálo radosti a sluníčka a dlouhý to bylo tak akorát.
23. 9. 2014
Lambi
Ne, tohle není toaletní článek. I když...
Trávit čas v zemi, kam většina turistů jezdí za pěší turistikou a krásami přírody s sebou nese jednu výhodu - máte všude okolo nádherný hory a otevřenou učebnici geologie. No a když tu ten čas trávíte s lidma více či méně dobrodružné povahy, tak si pište, že z toho každej víkend něco bude. A taky že jo.
17. 9. 2014
Za rybičkama
Za vším hledej ryby.
Nicméně jednou z nesporných výhod studia na tomhle ostrově je to, že tu můžete studovat předmět Islandská příroda, který je určen nám, zahraničním studentům. Většina výuky se samozřejmě točí okolo ryb a my si v rámci kurzu zajeli na výlet doprostřed fjordu. I když to i uprostřed vypadá, jako kdybyste byli už na konci.
Počasí nám na místní poměry pořád přálo - na déšť to jen vypadalo, ale po předchozím měsíci skoro nonstop sluníčka a minima deště to stejně bylo smutný a ušmudlaný počasí. Vyrazili jsme ve vcelku hojném počtu a přesunuli se do vedlejší vísky (rozuměj - byla to asi tak šestá vesnice, celkem 30 minut jízdy, tady je to pořád VEDLE). Většina whale watchingu tu probíhá buď na lodích, které jsou připravené pro turisty, mají příjemné podpalubí, bar, spoustu sedaček a tak.. nebo na malých nafukovacích člunech, které se rychle hýbou a k velrybě lapající na hladině po dechu dojedete v cukuletu.
Takže jsme nasedli na malou rybářskou loď, která mimo rybí sezónu vozí turisty za velrybama. Nebyla ani rychlá ani nijak extra komfortní, ale mělo to něco do sebe. Bonusem byly pruty, na které jsme si pak chytli každý svoji jednu (až tři) tresku. Nám všem je jasný, co máme dnes k večeři.
K samotným velrybám - viděli jsme 1 ks keporkak (pravděpodobně to byla jedna a ta samá celý den) a je to FAKT VELKÝ. Fouká to - nevím, jestli to byl samec nebo samice - vzduch ven docela hlasitě a i přes svoji velikost je to ťuťu. Z vody neskočila, asi jí byla zima (a moc se jí nedivím, nám pak taky). Heh.
No a k tomu rybaření. V zásadě to vypadalo tak, že jsme dostali do ruky prut, spustili háček s kovovou rybičkou až na dno, párkrát s tím trochu zašmrdlali a vytáhli rybu. Mně se povedlo vytáhnout tři naráz na tři háčky a měla jsem takovej hezkej pocit toho, že "ahoj, ty budeš dneska moje večeře". Ryba na odpověď párkrát otevřela tlamu a šupajdila do bedny mezi ostatní úlovky. Zabít bych ji nedokázala, z pohledu na vnitřnosti se mně dělá blivno, ale když to za mě někdo zabijete, tak s váma na ty ryby klidně půjdu.
Na cestu nazpátek se nám lehce rozpršelo, ale co byste čekali, žejo ;)
Dnešní výlet hodnotím pěti ploutvičkama z pěti, počasí už mě náladu nezkazí a vidět velrybu je fakt zážitek. Postávat pár metrů nad palubou houpající se lodi v "koši" taky, večeře byla výborná. Akorát ta hlava by se mně už mohla přestat motat...
Foto zde (pro větší nutno kliknout):
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)




































