Lambi

Ne, tohle není toaletní článek. I když...

Trávit čas v zemi, kam většina turistů jezdí za pěší turistikou a krásami přírody s sebou nese jednu výhodu - máte všude okolo nádherný hory a otevřenou učebnici geologie. No a když tu ten čas trávíte s lidma více či méně dobrodružné povahy, tak si pište, že z toho každej víkend něco bude. A taky že jo.


To takhle Ondra přišel ve středu s tím, že 12, později 17 kilometrů nad Akureyri je v horách chatička Lambi, která se dá pronajmout, přespí v ní 16 lidí a  je to tam hezký, v tom se tu nikde nespletete. Vodopády, kam jsme chtěly s holkama z baráku vyjet, jsou stejně zavřený kvůli potenciální povodni díky aktuální erupci (o tom někdy příště), tak jsme na to kývly. Chatička byla až do letoška jen miniaturní, která tam dodnes stojí a od letošního jara je tu krásná nová chata.

Spousta slov dalo jedno slovo a my mohli v sobotu v 10.00 vyrážet od Gula Villanu. V 11 jsme přecházeli první přechod 20 m od baráku, samozřejmě na červenou. Výchozí bod do údolí Glerárdalur (asi Údolí Glerá, haha) je parkoviště za skládkou, které se říká Rubbish pit, překvapivě je tam díra do země, ve které je nechutně mnoho různých zbytků a smrdí to jenom (!) na 20 metrů. Za Rubbish pitem nás ale čekala jen radost, krásná krajina a pocit toho, že je člověk maličkej a naprosto a úplně bezvýznamnej. Jedny vodopády, nepočítaně potůčků, bažinek, bouliček, nahoru, dolů, ale hlavně pořád mezi hory.

K chatičce jsme dorazili mezi třetí a čtvrtou odpoledne a původní plán vyběhnout  na vedlejší vrcholek nám zkazily blížící se mraky smíchané pravděpodobně s popílkem, taktéž z erupce. Náhradní plán vylézt na vrcholek přímo nad chatou si někteří splnili. Na mě bohužel nedošlo, zmínila bych zde toaletní papír ze začátku článku a báječnou kadibudku s výhledem. Ale i když jsem došla v podstatě jen na předvrcholek (cca 1200 mnm), výhled byl skvělý. Teprve tam se člověk cítí maličkatý a... uf, nedá se to popsat :)

Taková prdelinka...

Večer nás čekalo veselí, v chatičce se topí kamny na olej a vaří na plynu, elektrika je tu díky solárním panelům na střeše. V noci byl nádherně vidět světelný smog i nad městem tak malým, jako je Akureyri, zářilo to do noci jako žlutá koule. Nahoře ale byla obloha nádherně tmavá, dala se pozorovat Mléčná dráha a později jsme chytili i polární záře. Ranní východ slunce dodal těmhle dvěma úžasným dnům korunu. Jediný hluk, který byl slyšet, byla řeka Glerá a ranní vítr. Vítaná změna.

Ranní poezie. Ten malý trojúhhelníček vlevo je kadibudka, která barevně ladí k původní chatě. Dokonalý.

Snídaně, po mé levici původní chatička, která dnes slouží jako sklad. Nezamčenej.

Druhý den nás čekala už jen cesta zpátky, sice jsme chtěli jít pod druhé straně údolí, ale počasí se tvářilo všelijak, tak jsme zvolili standardní ústupovou cestu - ve vlastních stopách. Courala jsem se vzadu s Bárou a Zuzkou ze Slovenska, která měla už od předešlého dne puchýře na nohách. Respekt! K Rubbish pitu pro nás už naštěstí přijel náš domácí/údržbář/místní taxikář Kris, takže nám ušetřil 5 kiláků cesty. Yay!

Horám zdar!

P.S.: Lambi znamená skutečně jehňátko.