Západní fjordy

Západní fjordy jsou ten ošklivý výběžek na kraji Islandu a jsou spolu s východním pobřežím a malou částí severu geologicky nejstarší část Islandu a jsou ke zbytku ostrova připojeny "jen" pevninskou šíjí. Mapička zde:

No ale teď už k výletu samotnému. Na naše poměry to byl výlet drahý, krátký a viděly jsme toho poměrně málo. Na druhou stranu jsme toho vlastně viděly vcelku dost, užily si nemálo radosti a sluníčka a dlouhý to bylo tak akorát.



Náš původní plán vyjet v 7 ráno naše dívčí auto sice splnilo, ale asi tak 45 minut jízdy za Akureyri nám ho překazil sníh. Půjčená Toyota Yaris na letních pneumatikách se po chvíli vzepřela, že toto tedy ne a začala zběsilá jízda zpět do Akureyri. Po cestě nás potkal solící  ale neplužící pluh, dvakrát zastavil a zeptal se, jestli něco nepotřebujeme. Zpět ve městě jsme pak řešily dilema - vyměnit jenom pneu nebo rovnou celý auto? No... v 10.30 jsme vyjížděly od servisu na zimních.. s kovovýma špuntama. Nekecám. silnice tu často vypadají nějak takhle, takže asi no problem:

Kopečky jsou po cestě na západ vlastně jen dvoje, takže jsme veděly, že když to projedem, tak to bude dobrý. A taky že jo. Cesta dál příjemně ubíhala, ale bylo to přeci jen dlouhý. Vzdálenost tu místní neměří na kilometry, ale na čas. Chápu proč, šestihodinová trasa měří asi tak 450 km, pokud nepočítáte zastávky, díry v šotolinových cestách (který jsou tu mimo Ring Road vcelku běžný) a nebo třeba ovce na silnici. Po cestě jsme se postupně propadaly do země nikoho, ubývalo domečků, civilizace a lidí všeobecně. Vypozorovaly jsme, že většinou stačí dva domky k tomu, aby u nich stál kostel. Někde stojí kostel jen úplně o samotě.

Po cestě jsme taky potkaly vodopád, zhodnotily jsme to slovy "that is just water falling".. ale stejně jsme zastavily a vyfotily si ho. Na jižním pobřeží se teď nově staví nová silnice, mosty a tak, takže za pár let to člověk profičí a nebude z toho mít takovou bžundu. No, co naplat. Spali jsme všichni (byly nás dvě auta) na jihu v docela pěkným ubytování, kdybyste někdo chtěl, předám odkaz ;) V noci šli chlapci hledat termály, který měly bejt hnedle přes ulici. Trochu ale nepočítali s tím, že na Islandu je světelný znečištění nula a když nesvítí měsíc, tak není vidět vůbec, ale vůbec nic. Vrátili se s prázdnou.

V noci mohutně pršelo a tak jsme měli obavy, jak budou vypadat cesty a tak vůbec povšechně. Stačil ale jeden poheld z okna a bylo mi jansý, že dnešní den bude sluníčko a krásně. Sotva jsme vyjely, hned jsme se zase napojily na šotolinu. Před námi se otevíraly úžasný výhledy na vrcholky kopců, pak zase do fjordů, na malá, menší a nejmenší jezírka. Vrcholky hor vypadaly jako by byly pocukrovaný a dole, kde byla  trocha vegetace, to hrálo všema barvama. Nahoře nás samozřejmě zase potkalo husté sněžení, ale nijak nám to nevadilo. Měli jsme neskutečnou kliku, že jsme jeli takhle na konci září, v létě by to nebylo tak barevný.

Naše Ladybug

Cílem neděle byl vodopád Dynjandi, podle popisku v průvodci naprosto epický. To teda byl. Co mě ale na tom místě zaujalo víc, byl nádherný fjord. Nevěděla jsem, na kterou stranu se mám otočit dříve. Sluníčko nám stále přálo, tak jsme si tam daly oběd a poslušně vyrazily na cestu nazpět. Kluci to vzali trochu oklikou, měli o něco víc času než my.

Aneb jak vyfotit fjord stokrát jinak

A co s volným polednem a kusem odpoledne? Možnosti se nám naskýtaly dvě - buď se podíváme na útesy, na kterých v sezoně hnízdí papuchalkové (jenže ti už tam teď samozřejmě nejsou) nebo zkusíme najít to koupání, který kluci večer nenašli. Varianta dvě vyhrála a bylo to asi to nejlepší rozhodnutí, který jsme v tu chvíli mohly udělat. Venku tak 6°C, voda cca 39°C. Víceméně přírodní nádržka, i když nejvíc přírodní byly ty řasy a usazeniny, co v tom plavaly hned, jakmile jsme se ponořily a trochu rozvířily vodu. Ale co, stálo to za to. Btw, bylo to tak 200 m od toho místa, kde jsme bydleli, jen trochu schované pod kopečkem.

Cetsu úplně nazpět do Akureyri jsme vzaly trochu oklikou, aby jsme toho ještě trochu viděly. A ta krajina mě nepřestávala fascinovat. Rozhodně tu nejsem naposled, i když asi ne letos. Severní část je prý ještě hezčí. Tak uvidíme.
Čau!

Díky Báře za fotku.. a že s sebou tahá GoPro ;)