19. 8. 2015

Riders On the Storm

Tentokrát trochu (víc) odbočím z islandského tématu a možná v tom budu někdy pokračovat, páč mi někteří naznačili, že by to nebylo marný. Budiž :)


 No, ne vždycky vyjde všechno tak, jak si člověk přeje. Někdy to nevyjde skoro vůbec, ale zato si odvezete mnoho cenných poznatků. My se Sváťou vyjeli na backcountry na kolech. Docela to teď frčí, proto sehnat brašny a tak nebyl problém. Příprava na akci tohoto rozsahu byla víceméně teoretická a plán žádný. Mapy jsme měli a jakýs takýs plán taky - rozuměj přejet od Frenštátu po Radhoštěm až k Břeclavi po česko slovenský hranici po hřebenech, kochat se výhledy na obě strany, spát po lesích, koupat se v potůčkách, lemtat studený pivo a, a to především, si pořádně zajezdit. Každý jsme se na těch 10 dní vešli do 35 litrů, včetně jídla, camelbaku, žabek, plavek, čtečky a osušky :) Jak správně podotkla moje sestřenice, všechno vybavení je super malý, jen ten toaleťák zůstává furt stejně velkej. A měla pravdu :)




22. 7. 2015

Jak se (ne)vrátit zpět

Jo, byla jsem tam zase (mí přátelé na facebooku jistě ocenili důkladný spam fotkama krásné přírody) a rozhodně ne naposled. Začala jsem tentokrát brát Island jako místo, kde se dají nakalibrovat senzory vnímání světa. Trochu se stydíte zamykat auto, ve kterém necháte kabelku na sedadle a když opouštíte kamarádův dům, tak si nejste jistí, zda schovat klíč pod kámen vedle vchodu není blbý. Když je 13 stupňů, shazujete trika a svetry do tílka a v autě zapínáte klimatizaci. Samozřejmě ne všechno je tak růžový.

Letos jsem se zpět vydala jako improvizovaný průvodce pro skupinku 13 turistů. Plán byl jasný - objet ostrov se zajížďkami, něco málo pochodit, nakouknout na západní fjordy a občas skočit do přírodního bazénku. V zásadě jsme všechny body splnili, jenže. Velká skupina byla občas neuřiditelná (ač jsme se všichni svorně snažili) a hodně rozmanitá. Počasí nám mnoho nepřálo (na severu prý nejhorší léto od roku 1979), což občas vedlo k rozmrzelosti. Island má ale jednu výhodu - ať jedete kamkoli a ať je jakékoli počasí, vždycky je to tam hezký. A když hodně fouká, aspoň nejsou mouchy a z rybářských vesniček se vytratí pach rybiny.

Příroda (alespoň to, co jsem už viděla) už na mě nemá takový ten wow efekt, ale cítím k ní mnohem větší respekt a po různých zkušenostech si uvědomuju, že má tu největší moc. Špatné počasí nevnímám rozmrzele, ale jako něco, co se za chvíli stejně změní. Dokážu lidi, kteří tam jsou poprvé, navést na věci, které stojí za to vidět, byť se za tím táhnete 80 km zajížďkou po špatné cestě. Vím, co nakoupit, kam zajít. Vím, že mít dobrý stan, který zvládnete postavit i v silném větru, je skoro nezbytnost. Taky to, že rukavice, čepice a péřovka nebo lopapeysa by měly mít místo v tašce i v létě, stejně jako teplý spacák. A řeknu vám, není to vůbec špatný.

Chcete to se mnou ještě někdo objet? Nebo jet v zimě na lyže? Pozorovat polární záře? V létě na mtb? Příště budu mít nejspíš k dispozici rovnou dodávku... :)



Fotky budou někdy přibývat na http://zuzkah.com/last-work

6. 1. 2015

The Aftermath

Když jsem odjížděla na Island, tak nějak jsem věděla, do čeho jdu. Draho, totálně nepředvídatelný počasí (hlavně v pozdějších měsících), divoká a drsná příroda. Přesto mě tenhle malej ostrov dokázal pořádně překvapit.

Všechno tam má svůj čas a přesto není potřeba lidi honit a stresovat. I ty Vánoce se tam odbývaj tak nějak jednodušejc.

Naučila jsem se jíst jehněčí a skopový a taky skopový uzený v ovčích bobkách (je vynikající, mimochodem). Omáčka ke skopovýmu mi ale furt dělá problém, protože si přijdu, jak kdybych žvejkala vlnu. Navíc se mi do pusy dostalo tradiční velrybí maso a podkožní tuk z Faerských ostrovů, vynikající losos, shnilej žralok, sušená treska... Mňam.

Zaujala jsem k masu víc syrovej postoj, protože tam to moc jinak nejde. Umře kůň, tak co s ním? Přece to maso nevyhodí... dnešní generace je na tom samozřejmě jinak, ale kořeny jsou cítit stále.

Přestala jsem sledovat předpovědi počasí, protože jsou stejně dost nespolehlivý.

Přestala jsem se rozčilovat kvůli maličkostem a kvůli věcem, se kterejma toho moc nenadělám.

Zdejší silný vítr mi přijde jako lehký vánek a husté sněžení mi tu vlastně dost chybí.

Zjistila jsem, že za celý 4 měsíce jsem se nestarala o to, jestli mám zapnutou kabelku, nechám telefon na stole nebo zamknu kolo.

Grónsko není tak nedostupný.

Vlna je nejbožejší materiál. A takovej vlněnej svetr vydá za dvě bundy, bohužel i váhou. Ale miluju ho.

Jsem ráda, že tu můžu jít do hospody/baru v úplně normálním oblečení a nikdo na mě nekouká jak na chudinku.

Jíst zmrzlinu v zimě a venku je naprosto logický.

Hory jsou úplně každej den úplně jiný.

Špatný počasí existuje. V Čechách jsem ho teda ještě nepotkala.

You snooze, you lose. Týká se to hlavně focení východů slunce. V živé paměti mám své víc jak hodinové ranní trajdání po zasněženém pobřeží v pyžamu, bundě a pohorkách... bez ponožek a jiných spodků.

Reykjavík je hipstercity.

Ještě pořád jsem z Islandu neviděla všechno, co bych chtěla.

Vyplácí se brát každou byť jen trochu dobrou příležitost. Můžou vás potkat nečekaný věci.

Koupat ve sněhu v bikinách se dá.

Lízt v prosinci do moře taky.

Ale jen když máte za zadkem vanu plnou horký vody.

Nemám ráda barevný vánoční blikající světýlka když se okolo motá pět tlustejch koček. Z věšení a neustálého odhánění těch pěti ďáblů mám doteď újmu.

Smrkneš jednou, smrkáš furt.

Čtyřrohej beran existuje.

Lehce zamrzlý moře je nádherný.

Dlouhá tma se snáší líp, když máte pravidelnej program a něco vás nutí vstát brzo. Jinak vážně není problém spát do 12.

Sranda se dá udělat úplně ze všeho.

Skoro nic není problém.

Natož naučit se plést.

...poznatků je samozřejmě mnohem víc, ale přicházím na ně postupně. A jak zvládám návrat? Docela jsem se s tím srovnala, v čemž mi velmi pomohl můj drahý, za což jsem mu neskonale vděčná. Vevnitř jsem ale pořád trochu zmatená a vlastně mě to tu ještě moc nebaví. Shon, hodně lidí, hluk, žádný sníh. Vánoční humbuk tomu moc nepřidal a tajně toužím po klidném místě, kam bych se mohla zavřít, koukat z okna na hory na druhé straně fjordu, po setmění vyhlížet polární záře, pomalu se oblíkat do teplého prádla, chystat foťák, deku a péřovku a čekat na pípnutí telefonu a kouzelnou zprávu: "Hey, girls! Some shit is going on on the sky and it looks fucking big! Gula Villan in 10 minutes?"


1. 12. 2014

Co mi bude chybět?

S přibližujícím se datem odjezdu se mi hlavou honí různé myšlenky. Všichni se mě ptají, jak se těším domů a že se určitě musím těšit a.. už se mě na to, prosím, neptejte, dík :)  Jsou věci, které mi tu přirostly k srdci a vlastně nevím, jestli byl úplně dobrý nápad sem odjet, když se ve mně odedávna pere část, která by chtěla být venku a svobodnější a ta, která mi říká, že bych měla mít aspoň nějaký základy a pevnej bod. A ani náhodou jsem nestihla všechno, co bych chtěla.
Co se mi tu teda tak zalíbilo?

24. 11. 2014

O polární záři

Sice tu sníh (už zase) nemáme, ale dny se krátí naprosto neúprosně. To má jednu výhodu - na východ slunce si můžete klidně přispat, dneska byl v 10:15 (cca). Jezdit někam na výlety se moc nevyplatí, protože toho moc nestihnete, dneska zapadalo slunce v 15:35 (cca). Teda, to by dneska muselo nějaký svítit, no.

Z posledního lovu

Co jsme ale začali podnikat - a dost tomu napomáhá, že má Daniele vlastní auto, je noční lov polárních září. Když je jasná obloha, je skoro téměř jistý, že nějakou uvidíte, třeba slabou, ale uvidíte. Větším problémem se tak stávají mraky. V posledních 5 dnech jsme tu měli štěstí, obloha byla převážně jasná a my se mohli těšit z přírodní show. Často je polární záře vidět jen jako rozmazaná šmouha na obloze, co vypadá jako obří mrak.. teprve delší expozice většinou odhalí, co to je.

17. 11. 2014

O koních

Jsou věci, které jsou pro Island typické -  krajina, kterou známe z fotek. Ryby, jejich všudypřítomný smrad v některých menších městech a rybí speciality (třeba hákarl). Ovce, který najdete na těch nejnemožnějších místech a divíte se, jak se tam proboha dostaly. No a koně. To, co vypadá na první pohled jako poník v mnoha barvách, je ve skutečnosti kůň, kterej toho zvládne víc než spousta normálních koní z Evropy. Čím víc o nich zjišťuju, tím větší mají můj obdiv nejen pro jejich sílu a živost, ale taky klidnou povahu a neuvěřitelnou inteligenci.


18. 10. 2014

Dettifoss

To je vodopád. Bystré hlavičky si jistě všimnou, jak se islandsky řekne vodopád. "Detti" znamená pád. Padající vodopád. No, když myslíte...

Den jsme začali cestou do Húsavíku. Druhé největší město tady na severu a je toho v něm trochu víc, než v sousedním Dalvíku. Velrybí muzeum, fakt dobrý fish and chips a vcelku hezký přístav s horama v pozadí. Určitě tam toho je víc, ale tohle je všechno, co si momentálně pamatuju. Tak aspoň nějaký fotky. Sice jen z přístavu, ale...