Lambi

Ne, tohle není toaletní článek. I když...

Trávit čas v zemi, kam většina turistů jezdí za pěší turistikou a krásami přírody s sebou nese jednu výhodu - máte všude okolo nádherný hory a otevřenou učebnici geologie. No a když tu ten čas trávíte s lidma více či méně dobrodružné povahy, tak si pište, že z toho každej víkend něco bude. A taky že jo.

O Akureyri

Když jsem ještě před odjezdem někomu sdělila, že jedu na pár měsíců na Island, potenciální rozhovor měl tři různé průběhy:

1. "Na Islandu je vysoká škola?"
Prosím, toto nemám nikomu za zlé. Na Islandu žije 320 000 lidí a vysoká škola tu není jen jedna, ale dokonce čtyří (plus umělecká akademie a další jednostranně zaměřené školy). Na tak malý ostrov je to vcelku překvapivé, sjíždějí se sem ale studenti z celého světa nejen v rámci výměnných pobytů. V Akureyri je jen jedna, dá se na ní, jako na jediné, studovat polární právo.

2. "Do Reykjavíku?"
Ne, do města úplně na severu, má 17 000 obyvatel. Následovalo kroucení očima, zvídavé dotazy a tak. Do Reykjavíku jsem, upřímně řečeno, nechtěla. Ani nebyl v nabídce, naštěstí.

3. "Kam?"
Tento dotaz většinou vycházel z úst těch, kteří Island navštívili. Pražáci mě litovali, nepražští ani tak ne.

Začneme ale fakty: Akureyri je město na severu, leží na konci nejdelšího fjordu na Islandu - Eyjafjörduru (Fjord ostrovů). Má cca 17 000 obyvatel a je to buď druhé nebo až čtvrté nějvětší město na Islandu, záleží na pohledu na okolí Reykjavíku a jak velkou oblast ještě počítáme jako Reykjavík. Bez nejmenší pochyby je to největší město v severní části ostrova, proto se mu taky přezdívá "Hlavní město severu".
To, že je to největší město na této části, je vcelku hodně znát. Dvě kina, vcelku velká nemocnice (jo, i tam už jsem se stihla podívat), nemálo barů, pořád nějaká kultura, obří hudební škola, zimní stadion, několik obchodů. A vysoká škola se 1700 studenty.
Přiznávám, měla jsem obavy. A přiznávám, že jsem zhýčkaná Prahou. K mému velkému údivu jsem si ale na menší město zvykla velmi rychle. Jestli mi tu bude něco městského chybět, to se teprve uvidí.

Cesta do školy

Školní dvorek.. v podstatě

Většinu informací si můžete vygooglit, tak je asi zbytečný to sem psát. Co mě ale baví je to, že tu je hezky. Na Island vlastně až moc hezky a podle místních je tu trvale lepší počasí než v Reykjavíku. To sice nemůžu moc porovnat, potože v Reykjavíku jsem letos strávila všehovšudy čtyři dny, ale docela tomu věřím. Oficiální data tvrdí, je tu hodně zataženo a průměrně jen 1047 hodin slunečního svitu ročně, ale... ale fouká tu vítr od jihu z vysočiny uprosřed ostrova a mraky odhání pryč. Taky je tu hodně teplo na to, že jsme tak 100 km od polárního kruhu - průměrná teplota je 6,7°C (Praha 14°C, prosím pěkně).

Když ještě byla turistická sezona (v plném proudu), celé město žilo. Napomohl tomu i Akureyri festival, kdy na hlavní křižovatce v centru postavili velkou stage a hráli a hráli... až do 11 do večera. Pak se skoro všichni místí odebrali ke kostelu zapálit svíci jako příspěvek na Gazu. Pouštěli k tomu příjemnou hudbu a vlastně to celý bylo dost dojemný. Po městě byla spousta workshopů, otevřené galerie, výstavy, akce, paráda.

Taky tu mají veřejnou autobusovou dopravu zadarmo. Za předpokladu, že dokážete zjistit, jak se kam dostanete. Jsou tu 4 linky, které jezdí po městě ve tvaru osmiček (cca a každá jezdí jinou, samozřejmě) a uprostřed je zastávka v úplném centru. Zastávky se jmenují nejprve po ulici, po které autobus jede a druhé slovo v názvu zastávky je ulice, která ji kříží (běžný zvyk skoro všude jinde). Takže si představte, že na jedno místo se můžete dostat třeba třema linkama a zastávka má dvě jména podle toho, na které straně ulice je. Google Transport by to podle mě fakt nedal. Jo a už jsem se zmínila, že to jezdí jednou za hodinu, jen ve všední dny a v podstatě jedna jediná linka tu jezdí po osmé večer? Naštěstí bydlím vcelku blízko centru, tak jsem si navykla všude chodit a vůbec mi to nevadí. A i kdyby, město přejdete z jednoho konce na druhý za zhruba 45 minut. Tím autobusem by to trvalo o dost dýl.

Všeříkající obrázek

 Teď už město utichá a stává se dost klidným, ale svoje kouzlo má pořád. Obzvlášť ty srdíčka na semaforech.

Za rybičkama

Za vším hledej ryby.

Tresky, sledě, velryby, tuňáky, kdovíco ještě. Takového poznání jsem došla, když jsem začala psát bakalářskou práci týkající se finanční krize v roce 2008. Fakt, všechno souvisí s rybama a ve všem mají zaháčkovaný ty svoje ploutvičky, aspoň v počátcích.
Nicméně jednou z nesporných výhod studia na tomhle ostrově je to, že tu můžete studovat předmět Islandská příroda, který je určen nám, zahraničním studentům. Většina výuky se samozřejmě točí okolo ryb a my si v rámci kurzu zajeli na výlet doprostřed fjordu. I když to i uprostřed vypadá, jako kdybyste byli už na konci.
Počasí nám na místní poměry pořád přálo - na déšť to jen vypadalo, ale po předchozím měsíci skoro nonstop sluníčka a minima deště  to stejně bylo smutný a ušmudlaný počasí. Vyrazili jsme ve vcelku hojném počtu a přesunuli se do vedlejší vísky (rozuměj - byla to asi tak šestá vesnice, celkem 30 minut jízdy, tady je to pořád VEDLE). Většina whale watchingu tu probíhá buď na lodích, které jsou připravené pro turisty, mají příjemné podpalubí, bar, spoustu sedaček a tak.. nebo na malých nafukovacích člunech, které se rychle hýbou a k velrybě lapající na hladině po dechu dojedete v cukuletu.
Takže jsme nasedli na malou rybářskou loď, která mimo rybí sezónu vozí turisty za velrybama. Nebyla ani rychlá ani nijak extra komfortní, ale mělo to něco do sebe. Bonusem byly pruty, na které jsme si pak chytli každý svoji jednu (až tři) tresku. Nám všem je jasný, co máme dnes k večeři.
K samotným velrybám - viděli jsme 1 ks keporkak (pravděpodobně to byla jedna a ta samá celý den) a je to FAKT VELKÝ. Fouká to - nevím, jestli to byl samec nebo samice - vzduch ven docela hlasitě a i přes svoji velikost je to ťuťu. Z vody neskočila, asi jí byla zima (a moc se jí nedivím, nám pak taky). Heh.
No a k tomu rybaření. V zásadě to vypadalo tak, že jsme dostali do ruky prut, spustili háček s kovovou rybičkou až na dno, párkrát s tím trochu zašmrdlali a vytáhli rybu. Mně se povedlo vytáhnout tři naráz na tři háčky a měla jsem takovej hezkej pocit toho, že "ahoj, ty budeš dneska moje večeře". Ryba na odpověď párkrát otevřela tlamu a šupajdila do bedny mezi ostatní úlovky. Zabít bych ji nedokázala, z pohledu na vnitřnosti se mně dělá blivno, ale když to za mě někdo zabijete, tak s váma na ty ryby klidně půjdu.
Na cestu nazpátek se nám lehce rozpršelo, ale co byste čekali, žejo ;)
Dnešní výlet hodnotím pěti ploutvičkama z pěti, počasí už mě náladu nezkazí a vidět velrybu je fakt zážitek. Postávat pár metrů nad palubou houpající se lodi v "koši" taky, večeře byla výborná. Akorát ta hlava by se mně už mohla přestat motat...

Foto zde (pro větší nutno kliknout):

Začátek...

Jak jsem se dostala na čtyři měsíce na Island? Vlastně docela jednoduše - přes program Erasmus+. O tom, kolik mě papírování stálo nervů, času, samotných papírů a kdybych neměla tramvajenku, tak i peněz za lístky na MHD.. se asi radši nemá cenu zmiňovat. Přidání kouzelného znaku "+" za původní název prostě znamená, že se musí vytvořit kompletně celá nová sada formulářů, které do škol dorážejí s velkým zpožděním. Pro nerváčky jako já bájo. Podepsání nejdůležitějšího papíru den před odjezdem mi sebralo pár měsíců mýho drahocennýho života.

A proč Island? Vždyť už jsem tu byla, viděla skoro všechno, co se dá a pokojně (víceméně) se tehdy vrátila domů. Na přesnou definici síly přícucu mozkového klíštěte jménem Island jsem si ale musela počkat až do tohoto týdne:

"You just have to keep coming back. There is no other way."

Vyřknul ji jeden z instruktorů a průvodců raftingu Mike, který, ač běloch, je původem z Nairobi. Byla to vlastně odpověď na moji otázku, proč zrovna Island. No a když jsem otevřela svůj tři roky starý deníček z cesty po místních šotolinách, tak mi to bylo jasný. Konec je srdcervoucí a slzopudný a vyústil v nový zaplněný řádek v bucket listu o tom, že se sem chci vrátit na dobu delší, než tři týdny. Tak tohle už si můžu odškrtnout :)